Evropané neexistují!

Hospodářská a dluhová krize, kterou právě prožíváme ukázala, že žádní Evropané, přes velkou snahu je vytvořit, neexistují, respektive existují pouze jako souhrn lidí, kteří obývají kontinent Evropa. V politickém smyslu ale neexistují, protože existují pouze Francouzi, Češi, Poláci, Němci, Řekové, Slováci, Rakušané, Dánové atd. Naprostá většina lidí v Evropě se ztotožňuje se svým národním státem jako s přirozeným rámcem svého života. Důkaz pro toto tvrzení je velmi jednoduchý. Podívejte se na to, jak jednotlivé evropské národy reagují na současnou krizi. Každý dle svých tradic. Žádná "evropská" reakce na krizi proto nemůže počítat s úspěchem.

Evropská unie je postavena na předpokladu, že národní státy jsou egoistické a proto se nutně dostávají do konfliktů. Nacionalismus, který drží tyto státy pohromadě, je dle této evropské teorie velmi nebezpečný a musí se vykořenit. Národní identita, která je základem politického uvědomnění evropských národů, je proto soustavně potlačována a místo toho má být vystavěna nová identita evropská. V tomto směru působí EU již desítky let. Výsledky této snahy jsou ale tristní, protože lidé v Evropě se své národní identity vzdát nechtějí a novou evropskou identitu si až na pár euroúředníků v Bruselu dosud nikdo neosvojil.

Důkazem, že v politickém smyslu existují pouze evropské národy a nikoliv Evropané, je to, jak reaguje Řecko, Portugalsko, Irsko, Maďarsko nebo Lotyšsko na současnou krizi. Všechny tyto evropské státy fakticky zbankrotovaly a nacházejí se tak ve stejné situaci. Každý stát ale na bankrot reaguje úplně jinak a v zásadě dle svých vlastních tradic: Řecko stávkuje, dohody neplní a bojuje o každý ústupek, Portugalsko trochu stávkuje, ale dohody se snaží plnit, Irsko nestávkuje vůbec a dohody plní, Maďaři jsou pro změnu na barikádách a brání se proti zlému světu a Lotyši tiše mlčí a snaží se z krize dostat přestože jim klesly příjmy o cca 20%. Všichni žijí v Evropě, ale každý se chová jinak.

Pokud se podíváme na ostatní státy v Evropě, tak uvidíme rovněž značné odlišnosti. Hezky je to patrné na Francii a Německu, které se považují za jádra Evropy, ale fakticky se každý chovají úplně jinak. Němci reprezentovaní Merkelovou říkají, že za krizi mohou dluhy a proto se musí šetřit a toto se snaží vnutit fiskálním kompaktem ostatním. Francouzi geniálně reprezentovaní bývalou ministryní financí a dnes šéfkou MMF Christine Lagardeovou říkají, že příčinou krize je to, že "Němci moc pracují". Pokud by dle této logiky Němci pracovali méně, tak by problém neexistoval. Což je mimochodem do značné míry pravda, protože nelze mít stejnou životní úroveň ve Francii a v Německu, když v prvním státě trvá pracovní týden 35 hodin a ve druhém 40 hodin a technologická základna je prakticky stejná. Takže i na těchto dvou národech vidíme, že přestože oba žijí v Evropě a vzývají evropskou jednotu, každý se chová jinak.

Podívat bychom se mohli i na Italy a Švédy nebo na Rumuny a Dány atd. Vždy by to skončilo stejně. Každý národ a stát zkrátka reaguje různě, dle svých zájmů a historických tradic. Źádná jednotná evropská reakce zkrátka neexistuje, protože neexistují Evropané, ale jen jednotliví národové. Zkrátka národní státy jsou stále hlavním a dominantním politickým rámcem a cokoliv jiného je reálně nemůže nahradit. Reakce na krizi proto musí být rovněž provedena primárně na úrovni jednotlivých evropských států. Současné snahy EU vyřešit krizi na evropské úrovni jsou podle mého názoru odsouzeny k nezdaru. Masivní transfery peněz mezi jednotlivými státy EU povedou pouze k vyhrocení nenávisti mezi evropskými národy. Na příkladu Řecka to ostatně již řadu měsíců můžeme pozorovat v přímém přenosu.