EU si dle Lisabonské smlouvy má sestavovat tzv. víceleté finanční rámce. Ten současný, ve kterém nyní žijeme, pokrývá časový úsek let 2007-2013. Prakticky tedy jsme v posledním roce současného systému. Platí přitom ještě pravidlo, že peníze z tohoto období se mohou dočerpávat ještě další 2 roky t.j. do 31.12.2015. Z toho vyplývá současné "šturmování" české a i některých dalších vlád, které se snaží "dočerpat" to, co mají přiděleno.
Dohoda z minulého týdne se týká objemu a rozdělení finančního rámce pro období 2014-2020. Toto období by mělo správně začít již 1.1.2014, což je už za necelých 11 měsíců, ale je zřejmé, že to nebude možné. Čas je neúprosný a připravit všechny dohody a legislativu na úrovni EU i na úrovni národní trvá řadu měsíců. Začít čerpat peníze z nového finančního rámce bude tedy možné až s nějakým časovým odkladem. O to, jak bude dlouhý se právě nyní hraje. Dohodu Rady totiž musí schválit také Komise a Parlament a ti se k tomu příliš nemají respektive parlamentní většina dala najevo, že se jí dohoda nelíbí (je příliš úsporná a tedy protievropská:-)). A právě tady nastává problém boje s časem.
Evropský parlament dostane dohodu z Rady k projednání na své zasedání v březnu. Zde dojde k zajímavému hlasování, kdy se ukáže, zda europoslanci podpoří své hlavy států a vlád v jejich dohodě nebo podlehnou masáži svých eurofederalistických náčelníků, kteří chtějí dohodu potopit. Já budu samozřejmě hlasovat pro dohodu z Rady stejně jako ostatní kolegové z frakce EKR. Jak se zachovají lidovci, socialisté, zelení nebo liberálové bude zajímavé sledovat. Každopádně ovšem platí, že pokud parlament dohodu zamítne, tak se celý proces schvalování fatálně prodlouží o další měsíce. V takovém případě by muselo dojít k jednání Komise, Rady a Parlamentu o nějakém dalším novém "kompromisu", což bude při rozdílnosti pozic těchto aktérů velmi složité. V takovém případě by EU prakticky jistě dospěla do situace rozpočtového provizoria v roce 2014.
Rozpočtové provizorium by bylo pro hospodářství v celé EU velmi nepříjemnou zprávou. Znamenalo by to v praxi to, že by nejméně po celý rok 2014 nebylo možné financovat jakékoliv nové projekty ze strukturálních fondů a také by se úplně zastavilo financování v programu rozvoje venkova. Velká část investičních peněz, které veřejná sféra investuje by prostě nejméně 1 rok nebyla k dispozici, což by se negativně projevilo přinejmenším ve stavebnictví a návazných sektorech. To by mělo rozhodně negativní dopad na zaměstnanost i na hospodářský růst.
Jak všichni víme, právě stavebnictví nyní potřebuje veřejné peníze nejvíce a nejrychleji. Proto považuji snahu eurofederalistů o vydírání Rady prostřednictvím rozpočtového provizoria za zhoubnou a nebezpečnou. Je smutné, že tento absurdní postoj aktivně zastávají i čeští sociální demokraté v EP.