Jak snížit nezaměstnanost v EU?

Včera jsme se dozvěděli neradostnou zprávu o tom, že míra nezaměstnanosti v EU je nejvyšší za posledních 20 let. V eurozóně míra nezaměstnanosti dosahuje 11,7%, v celé EU je 11% a u nás v Česku byla v prosinci na 9%. Celkově je u nás bez práce nyní asi 540 000 lidí, v eurozóně je to 15, 6 milionu osob a v celé EU je to  22,5 milionu lidí. Čísla jsou to velmi špatná a politici by si měli klást otázku, proč tomu tak je a co se tím dá udělat, aby se to změnilo. S tímto stavem totiž nemůže být asi nikdo spokojen.

První moje poznámka se týká toho, jak je na tom Česká republika ve srovnání s EU a s eurozónou. Přestože jsme my Češi k sobě hyperkritičtí, tak bychom si měli uvědomit, že jsme na tom relativně stále dobře. Naše míra nezaměstnanosti je sice na české poměry jedna z nejvyšších v historii ČR, ale ve srovnání s EU jsme na tom nadprůměrně dobře. Myslím, že spousta evropských států by byla šťastná, kdyby měla tak nízkou nezaměstnanost jako máme my - namátkou Řecko nebo Španělsko, kde je nezaměstnanost přes 20%.

Druhá poznámka se týká příčin nezaměstnanosti. Je zřejmé, že EU jako celek se potácí již několik let v krizi. Před několika lety se psalo o tom, že krize bude mít patrně tvar W. Tato předpověď se ukazuje jako realistická. Po prvním propadu v roce 2009 máme nyní další v roce 2012, což ukazuje na hloubku problému, ve kterém se nacházíme. Je to kombinace vysokých dluhů domácností, podniků i vlád, nízké poptávky a přesunu výroby mimo EU. Výsledkem je vysoká nezaměstnanost v celé EU.

Vysoká zadluženost států, domácností i firem je v EU skutečností, která nemůže být nijak zastírána. Od 2. světové války státy, domácnosti a firmy nikdy takto zadlužené nebyly. Věřitelé přestávají věřit tomu, že se jim jejich půjčky vrátí a náklady na další zadlužování proto prudce rostou viz Řecko, Portugalsko, Irsko, Španělsko atd. Státy proto šláply na brzdu veřejných výdajů a to se okamžitě projevilo v růstu nezaměstnanosti. Další dluhy ale řešením nejsou.

Nízká poptávka v EU je důsledkem hospodářského zpomalení. Lidé si uvědomili, že další a další zboží a služby na dluh nebudou schopni splácet a omezili své útraty. Velmi je v tom podnítily i vlády, které začaly šetřit, což se projevilo na sociálních transferech. Domácnosti proto mají nyní hlouběji do kapsy. Pokud nakupují nějaké zboží, tak je to velmi často zboží, které se vyrábí mimo EU. A zde se dostáváme k samotné podstatě problému nezaměstnanosti v EU. Touto podstatou je skutečnost, že se výroba z EU stěhuje pryč a tím pádem mizí i pracovní místa.

Vidíme to každý, když nakupujeme zboží pro sebe a své rodiny. Máme za sebou vánoce a vybalování dárků. Stojí za to podívat se na etikety, kde bylo příslušné zboží vyrobeno. U textilu to je většinou Čína,  Indie nebo Turecko. U hraček to je většinou Čína a u počítačů a mobilů a dalších elektronických "hraček" je to opět Čína, Korea, Japonsko a nebo nějaká jiná asijská země. Tak bychom mohli pokračovat. Zkrátka byznys se z EU stěhuje pryč. Pokud se zeptáme proč, tak je odpověď jednoduchá. Mimo EU se vyrábí levněji a bez problémů. A zde se dostáváme k tomu, jak sama evropská legislativa a politika přispívají k nulovému hospodářskému růstu a vysoké nezaměstnanosti v celé Evropě. 

Pracovní místa jsou z EU vyháněna následujícími politikami EU:

1. Klimatickou politikou, která zdražuje veškeré energie a především elektřinu a činí jakoukoli výrobu v EU drahou a neefektivní,

2. Podporou biopaliv, která vede k masivnímu dovozu biopaliv ze zemí Asie a Latinské Ameriky,

3. Podporou tzv. obnovitelných zdrojů energie, které opět zvyšují životní náklady a zdražují výrobu v EU a nepřináší téměř žádná pracovní místa. Téměř všechny solární panely instalované v EU jsou z Číny. Opěvovaná "zelená" pracovní místa spočívají v tom, že se můžete stát hlídačem solární elektrárny.

4. Systémem kvót na mléko, cukr, škrob a víno, které brání rozvoji těchto odvětví a například u cukru a také u vína vedou k masivnímu dovozu,

5. Ekologickou politikou, která dává právní nástroje zeleným fanatikům blokovat s vymyšlenými argumenty rozvoj dopravní a energetické infrastruktury a jakékoliv větší investice viz stavba dálnice D8 u nás nebo stavba přenosových elektrosítí v Německu. 

Bez změny těchto politik se dle mého soudu EU k nějakému vyššímu tempu růstu HDP v dohledné době nebude moci dobrat. Pokud budeme i nadále na těchto absurdních politikách trvat, tak nás čeká období hospodářské stagnace a velkých dluhů, které je známé z 90. let v Japonsku. Taková stagnace se vyznačuje mimo jiné i vysokou nezaměstnaností.

Bohužel Evropská komise zatím zásadní změny nenavrhuje. Místo toho říká, že z krize nám pomůže například směrnice o kvótovém zastoupení žen v orgánech obchodních společností nebo zavádění jakýchsi stáží pro mladé absolventy škol. Mám obavu, že tudy opravdu cesta nepovede, což je špatná zpráva pro všechny nezaměstnané v celé EU. Více na www.fajmon.eu