Nejprve se podívejme na argument, že LS "posílí postavení EU ve světě". Došlo k něčemu takovému? Vůbec ne. Naopak. Postavení EU ve světě se ve skutečnosti zhoršuje. Ano, máme nyní evropského prezidenta a evropskou ministryni zahraničí, ale jejich vliv na dění ve světě i uvnitř samotné EU je minimální. Evropského prezidenta naprostá většina lidí z EU vůbec nezná a ministryni zahraničí také ne.
To by ještě nebylo to nejhorší. Co je ale varující, je skutečnost, že EU již její partneři neberou téměř vůbec vážně. Viděli jsme to především na klimatickém summitu OSN v Kodani. Evropská unie sem přijela s absurdními návrhy na celoplanetární klimatické závazky, které ostatní svět naštěstí nepřijal. Závěrečnou relativně rozumnou dohodu sepsal americký prezident společně s čínskou delegací. Evropská pozice se navíc během jednání úplně rozpadla a nakonec si Francie, Británie a Německo hráli svoji vlastní politiku. Kam se tedy v Kodani podělo to "posílené postavení EU"?
EU rovněž postihla nepříjemnost ve vztazích s USA. Americký prezident Obama před několika týdny oznámil, že na tradiční letní summit EU-USA letos vůbec nepřijede. Do Evropy se vydá až na podzim na summit NATO do Lisabonu. Tato zpráva ukazuje, že evropskounijní tlachy prezidenta Obamu vůbec nezajímají. Jediné co jej v Evropě zajímá, je to, kolik vojáků evropské státy pošlou do Afghánistánu. Kde je tedy slibované "posílení postavení EU ve světě"?
Výstižně to vyjádřil nedávno americký týdeník TIME, který na titulní stránce zveřejnil mapu světa, kde úplně chybí Evropa a ptá se: "Jakou roli vlastně Evropa dnes hraje?" Bohužel je nutné říci, že tragikomickou. EU přichází s nesmyslnými iniciativami typu "boje s klimatickými změnami", které žádný normální člověk nemůže podporovat. A naopak soustavně neplní své skutečné povinnosti v Afghánistánu a jinde, kde se bojuje se skutečným nebezpečím terorismu.
Kromě "posílení postavení EU ve světě" se slibovalo rovněž "čelení výzvám 21. století". Zde máme opět pěkný aktuální příklad toho, jak to funguje v praxi. Německá kancléřka před několika dny oznámila, že Lisabonská smlouva neposkytuje právní základ k tomu, aby eurozóna mohla společně čelit hospodářské krizi. Dokonce oznámila, že začne připravovat novou smlouvu, která by dala vzniknout Evropskému měnovému fondu. Tento příklad hezky ukazuje, že Lisabonská smlouva je zcela nefunkční dokument, který ani jejím autorům neumožňuje dělat to, co by si přáli a to pouhé tři měsíce poté, co byl schválen.
Je zřejmé, že Lisabonská smlouva byla zcela chybným projektem od samého počátku. Evropské státy mohou posílit své postavení ve světě pouze tím, že budou dělat rozumnou politiku a to jak na evropské, tak především na národní úrovni. Stejně tak mohou evropské státy "čelit výzvám" pouze tím, že budou rozumně hospodařit s veřejnými rozpočty a přestanou při životě udržovat prostřednictvím gigantických veřejných dluhů tzv. evropský sociální model.