Podívejme se na to, v čem se EU a USA rozcházejí a proč.
1. Hlavním problémem Bushovy vlády v zahraniční politice byla válka s terorismem vedená postupně v několika státech v Asii a Africe s cílem vymýtit radikální islamisty a jimi organizované teroristické hrozby. Evropané v tomto směru USA poskytovaly určitou omezenou podporu. Pomoc byla převážně v podobě vojenské účasti v Iráku a v Afghánistánu. Tuto pomoc ale poskytovaly pouze ty evropské státy, které jsou proamerické jako Británie nebo Polsko nebo i ČR. Ostatní se postupně stahovaly jako například Španělsko nebo pomoc úplně odmítaly jako Rakousko. Obama slíbil před volbami, že válku co nejdříve ukončí, což se setkalo s jásotem pacifistických levičáků v Evropě. Nyní ale Obama vidí, že to není tak jednoduché, a vojenskou misi v Afghánistánu naopak posiluje a žádá Evropany, aby přispěli dalšími vojáky. Téměř všichni levičáci v Evropě to svorně odmítají (Paroubek není výjimkou).
2. EU na rozdíl od USA nevidí takový problém ve válce s terorismem, jako v globálním oteplování a s tím spojenou zelenou agendou. Místo ochrany před teroristy hodlá EU ochránit celou planetu před "globálním oteplením". Bushe EU nenáviděla mimo jiné z toho důvodu, že v USA odmítl prosadit Kjótský protokol a odmítal i další mesianistické plány EU na další "boj s klimatem". Obama se proto stal pro EU jakousi nadějí, že se USA k boji s "klimatickou změnou" připojí. Zatím to ale vypadá tak, že k tomu nedojde. USA na Kodaňském summitu OSN společně s Čínou globální dohodu o klimatu efektivně zablokovaly. EU se tak opět ocitla v situaci "kůlu v plotě", který sám velmi nákladně bojuje s emisemi, které v globálním měřítku stejně neovlivní. A Obama již dal najevo, že americký klimatický balíček nejspíše uloží k ledu úplně.
3. Největším aktuálním problémem ve vztazích EU a USA je reakce na finanční a ekonomickou krizi. Ta jak známo vypukla v USA, ale rychle se přelila i do EU a stále je s námi. Obama má tendenci řešit situaci zvyšováním daní, zvětšováním regulace a zvyšováním veřejných výdajů, což je program, který se EU instinktivně velmi líbí. Na druhou stranu je ale pro EU velkým zklamáním, že Obama postupuje zcela samostatně a EU staví před hotovou věc stejně nebo ještě více než to činil Bush. Viděli jsme to ostatně jak na výběrovém poskytování masivních dotací bankám, tak také na nynějších návrzích na nucené dělení bank.
Cesty EU a USA se tedy v mnoha směrech rozcházejí. Obamovi se není co divit, že na summit EU-USA přijet nechce. Tyto summity totiž v podstatě nic konkrétního nepřináší. Je to čistá ztráta času. Pro občany je to nakonec také dobrá zpráva. Pokud se EU a USA nedohodnou na "boji s klimatem", ušetříme si spoustu miliard, které zelení šílenci hodlají zbytečně vybrat v podobě "uhlíkových daní".